Jan Mendelsson

Profil Koncerty Kapely Nahrávky Kontakt Ukázky Galerie Syntezátory

Ensoniq Mirage

Sampler Mirage od firmy Ensoniq byl první cenově dostupný nástroj tohoto druhu. Mohl si ho dovolit kdekdo, a zaznamenal proto ve své době velký úspěch i přesto, že u něj najdeme mnohé zápory. Do té doby muzikanti jen slýchali o zázračných strojích Fairlight, Synclavier nebo Emulator, které vlastnilo několik nejbohatších světových hvězd typu Petera Gabriela, Herbieho Hancocka nebo Franka Zappy. Oscilátory Mirage tvoří speciální integrovaný obvod 5503 navržený Bobem Yannesem, který je použit také v počítačích Apple IIGS; interní paměť pro vzorky je 128 KB. Řídící jednotka je procesor Motorola 6809. Filtr je analogový, na bázi čipů Curtis Electromusic CEM3328.

Tento sampler byl první výrobek firmy Ensoniq, která díky jeho prodeji získala finanční prostředky pro svou další existenci a mohla pro nás až do pohlcení firmou Creative Technology (majitelem mj. i značky E-mu) vyvinout celou řadu výborných nástrojů. První verze má prosté označení Mirage, je v kovovém šasi a má monofonní výstup. Následovala verze s označením DSK-8 s kladívkovou klaviaturou. Po roce přišla na trh racková verze MDS-8, a posledním byl model DSK(1), který měl stereo výstup, opět nevyváženou klaviaturu, neměl nevyužívaný seriový port a byl z tvrzené umělé hmoty. Disketovou mechaniku měl umístěnu nad modulačními kolečky, takže byl asi o 10 cm kratší. Následující řadou Ensoniqu byly samplery EPS, které byly již pokročilejší a téměř všechny nevýhody svého předchůdce měly odstraněny. Já mám první a poslední verzi, velké množství disket se zvuky a celkem bohatou dokumentaci, od základního manuálu tzv. Red booku, přes Advanced Sampler's Guide, kde je velmi srozumitelně popsán proces vzorkování, až po články z dobového amerického fanouškovského časopisu Transoniq Hacker, do kterého přispívali renomovaní odborníci ze světa syntézy a které rozebírají jednotlivé problémy nástroje velmi detailně.

Ensoniq Mirage DSK

Základem zvuku je osm osmibitových vzorků. Jsou to dvě banky, rozdělené do dvou částí klaviatury. Při použití standadního operačního systému OS 3.2 je nástroj osmihlasý, ale zvládá dvě vrsty tembrality. Buďto zní na stisknuté klávese jeden vzorek dvakrát (a druhou verzi lze rozladit či hlasitostně upravit), nebo lze z lichých 4 vzorků udělat jednu vrstvu a ze sudých druhou. Prolínání můžeme řídit kdečím, nejčastěji silou úhozu nebo modulačním kolečkem. To je perfektní funkce, kterou se možnosti Mirage posouvají o dost výš. Větší vrstvení by nemělo smysl – stačí si přece nahrát už navrstvené vzorky. Pomocí prolínání se zvyšuje expresivita hry, zvuk je živější.

Zde končí digitální procesování a signál dále prochází klasickou analogovou subtraktivní syntézou s filtrem na bázi čipů Curtis. Pro každou banku lze uložit čtyři programy s různým nastavením parametrů, které jsou stejné jako u jiných analogových nástrojů – obálky, nízkokmitočtový oscilátor, reakci na rychlost stisknutí a puštění klávesy a podobně. Právě tato část je na nástroji zajímavá, jedná se o plnohodnotný analogový syntezátor, jen ty oscilátory jsou digitální. Osmibitové vzorky působí podobně jako třeba naskenovaná fotografie na ZX Spectru – zrnité a syrové, pokud se mají podobat něčemu konkrétnímu, chce to velkou dávku zručnosti při vzorkování. Následná syntéza je ovšem proteplí a upraví jako zmíněnou fotografii obrazovka starého televizoru.

Nástroj si pamatuje pouze jednu horní a jednu spodní banku a jejich čtyři různé programy, ale nahrání nového zvuku z diskety trvá jen pár sekund. Nezapomeňme na skutečnost, že Mirage si také po zapnutí nahrává z diskety svůj operační systém, což umožňuje snadný upgrade. Dodnes vznikla celá řada systémů od různých výrobců, některé dovolují až 16-tinásobný multitimbrál (sytém SoundProcess), protože čip obsahuje de-facto 32 oscilátorů. K dispozici jsou různé softwary, např. i pro editaci systému, některé až do dnešních dnů navzdory času stále za úplatu. Základní firemní systém je MirageOS 3.2. K MIDI operacím a vzorkování se ale nejčastěji používá MASOS 2.0, který nepoužívá sekvencer a takto uvolněnou paměť využívá k rozšiřujícím editačním funkcím.

Největším záporem tohoto prastarého sampleru je ovládání, především při práci se vzorky. Neustále pomrkávající dvouznakový displej není ideálním rozhraním, a tak se editace vzorků, která probíhá v šestnáctkové soustavě, stává noční můrou všech tvůrců. Paměť je rozdělována mezi vzorky libovolně, a najít, kde se hledaný vzorek nachází, je skoro detektivní práce. Naproti tomu je analogová část celkem přehledná, nastavování je stejné jako např. u Korg Poly-800.
Ovládání však není jedinou překážkou, proč řada uživatelů dává přednost továrním zvukům. Dalším důvodem je jejich kvalita, protože navzorkovat v osmi bitech slušně znějící zvuk je poměrně těžké, vyžaduje to dost velké zkušenosti a dost přemýšlení. Zvuk se po průchodu převodníky ztenčí a zploští a je třeba s tím počítat. Počítačové editory práci v mnohém usnadní, ale základním omezením, jako je třeba délka vlny 256 bitů, se vyhnout nedá. Také musíme počítat s dobou vzniku těchto programů, často na dnešních počítačích a MIDI rozhraních prostě nefungují. Naštěstí je za ty roky k dispozici dostatečná zásoba samplů a subtraktivní syntéza dává velké možnosti úprav.

Ačkoliv se jedná o sampler, zvuk nástroje Ensoniq Mirage je zcela typický, nezaměnitelný. Spojení Lo-Fi digitálního vzorku a analogového filtru dává výtečný výsledek. Ploché a suché samply se filtrem proteplí a dostanou příjemnou barvu. Klaviatura je kvalitní a reaguje na rychlost puštění klávesy. Takových moc není, vzpomínám si na Oberheim Matrix, Kawai K4 a také K1(II), ta vysílá tato data i přes to, že nástroj sám na ně neumí reagovat. Původně dodávané zvuky jsou poplatné době vzniku – polovina 80. let, takže hlavně imitují existující nástroje, jako elektrický klavír, Hammond organ nebo bicí nástroje. Právě tehdy začínala doba temna, kdy klávesisté začali prahnout po simulacích. Nedivím se, ani já si nechci ničit záda nošením originálních Hammondek nebo Fender-Rhodesu, a analogový nástroj tyto legendární zvuky nenahradí.

Ovšem Mirage v sobě originálním způsobem spojuje oba světy – analogový i digitální. Díky skvělému filtru si dobře udělané syntetické barvy nezadají ani s analogovými klasikami typu Prophet. Mezi moje nejoblíbenější zvuky se taky řadí smyčcové plochy, připomínající páskový Mellotron, kde se také dobře využije citlivost na puštění klávesy. Prostě dobrý vintage sound s vlastní duší, je hrubý a zrnitý a jeho použití vyžaduje přemýšlení. Nic pro jednoprsťáky, kteří si bez kroucení knobem ani neuprdnou. Ačkoliv možná by ocenili bicí vzorky, ty z TR909 jsou dost cool :-) a jednoduchý sekvencer se může taky hodit.

Text: Jan Mendelsson
Foto: terryadams
MP3: ukázka

Název	Ensoniq Mirage
Výroba	1984 – 1988
Typ	sampler s analogovými filtry
Polyfonie	8 hlasů (systém OS 3.x)
Sample-rate	8 bitů, 32 kHz; 6,5s na 10 kHz
LFO	1 LFO
Filtr	spodní propusť LPF (analogový)
DCO	2 osc./hlas
DCA	2 obálky APDSR
Klaviatura	61 kláves, dynamika vč. rychlosti puštění klávesy
Sekvencer	333 not (u OS1 – 3.x)
Paměť	disketa DD 3,5", 3 zvuky po 4 programech
Řízení	MIDI

zpět na seznam