Jan Mendelsson

Profil Koncerty Kapely Nahrávky Kontakt Ukázky Galerie Syntezátory

E-mu Emax

Digitální sampler s analogovými filtry a dalšími typy syntézy – spektrální a multiplikativní.

První verze Emaxu je vylepšeným následníkem legendárního Emulatoru II, od kterého se liší použitím na zakázku vyvinutého čipu (tzv. E-čip, díky němu bylo možné snížit cenu nástroje z osmi na tři tisíce dolarů), 12-bitovými převodníky, 3,5" disketovou mechanikou a dalšími drobnostmi. Pokračovatelem Emaxu je zase Emax II, který je opět o třídu výše, především svým 16-bitovým zpracováváním a velkou pamětí. Zásadní změnou je u něj také kompletní digitální zpracování včetně filtru, kvůli kterému (ač je velmi kvalitní) je dnes Emax II už vyhledáván méně.

V první verzi Emaxu I jsou veškerá vstupní data uchovávána na disketách DD, později přibyl vestavěný harddisk nebo rozhraní SCSI, umožňující připojit až 8 zařízení. Operační systém dokáže toto zařízení naformátovat max. na 80 MB, z toho důvodu se nejčastěji používá ZIP mechanika. Ještě lepší je čtečka Compact Flash karet, ale je obtížné ji sehnat, ve verzi SCSI se moc dlouho nevyráběly. Já ji mám z USA, používám 128MB karty a nemůžu si to vynachválit. Díky řetězící schopnosti SCSI mohu stále připojit i externí ZIP. Disketovka z jakýchsi interních důvodů musí v systému zůstat, tak jsem ji jen přehodil dozadu, kde jsem prořízl štěrbinu, takže je i ta připravena k použití. Další možnost je sehnat si odpovídající redukci a disketovou mechaniku zaměnit za tenkou z notebooků. Pak se ještě vejde i dopředu.

Převodníky jsou 12-bitové, ale v paměti se vzorky uchovávají už jen 8-bitově. Nejvyšší vzorkovací kmitočet je 42 kHz, paměť 512 KB. Do paměti nástroje se vejde jedna banka, složená až ze 100 presetů, případně 50 sekvencí. Preset je bitembrální, každá vrstva může obsahovat až 88 různých vzorků. Paměť můžeme zaplnit vzorky téměř jakkoliv, buď jedním či několika málo velkými, nebo množstvím malých. Maximální polyfonie je 8 hlasů, to je dáno osmi analogovými obvody s filtry, obálkami apod. Digitální sekce umožňuje různé dělení. Při použití pouze primární vrstvy máme 8 vzorků, 8 hlasů. Použijeme-li i sekundární, získáme dvě nezávislá nastavení analogové sekce (obálky, filtry...) nad sebou, ovšem za cenu jen 4 hlasé polyfonie. Ve zvláštním Dual modu jsou také 2 vzorky na 1 hlas, tentokrát při zachování 8 hlasé polyfonie, ale oba vzorky sdílejí stejné nastavení obálek a spol., pouze hlasitost a odladění je možné rozrůznit.

Vzorky lze sčítat, slepovat a ve verzi SE i násobit. Samozřejmostí jsou funkce ořezu či dvou smyček (sustain a release) s automatickým vyhledáváním, včetně „rozmazání“ přechodového bodu pro eliminaci lupanců. Následné analogové zpracování probíhá, jak už bylo řečeno, ve skutečných analogových obvodech, jsou tu obálky s nezvyklým segmentem Hold po Attacku, rezonanční filtr, LFO s možností náhodných změn kmitočtu v různých hlasech a příjemný chorus typu On/Off. Celkem běžná struktura, nic nechybí, vše velmi jednoduše ovladatelné.

Technické údaje

Pro techniky, lačné detailního popisu, uvedu pár základních dat. Hlavní procesor je 16-bitový National 32008 (takt 8MHz). Iniciační firmware se po zapnutí načítá z jedné 2732 EEPROM paměti o velikosti 4kB. Operační paměť zajišťují dvě DRAM v celkové hodnotě 64kB, což je málo, takže operační systém je rozkouskován na několik modulů, které se vždy po zvolení musí načíst. Z diskety to bylo k uzoufání, z karty je to hned. Další procesor je Rockwell 6500/2 (takt 4MHz). Zmiňovaný E-čip zajišťuje všechny hlavní funkce (říká se mu "Emulator na jednom čipu") a ulehčuje tak na výkonu hlavnímu procesoru. Paměť pro vzorky udržuje 16 kusů 41256 DRAM čipů po 32kB, celkem je tu tedy 512kB, které nelze zvýšit kvůli pevnému nastavení adresovacího čipu PAL. Vzorkování (12bit) provádí diskrétní obvod, včetně anti-aliasingového filtru s velkou strmostí (7-pole). Při přehrávání pracuje osm převodníků 6012 od Analog Devices (opět 12bit), které posílají signál do klasických čipů SSM2047 pro tradiční filtry (24dB) a zesilovače (VCA). Toť zákulisí této hybridní technologie.

Zvuk

I tento starý sampler má svůj osobitý zvuk, určité typické kmitočty, které znějí bez ohledu na rozdílnost použitých vzorků. 8-bitové vzorky a 12-bitové převodníky vytvářejí šum či jemné zázněje na pomezí aliasingu, čímž se liší od moderních, často až sterilně čistých zvuků. Zašuměnost není tak výrazná, jako např. u Ensoniq Mirage; ve spojení s analogovým filtrováním zní příjemně. Jinou hodnotou je celkově znějící spektrum, posazené do výšek a středů. Emulator II a tento Emax, kteří jsou zvukově téměř totožní, do značné míry určili zvukový ideál druhé poloviny 80. let – stačí si připomenout Depeche Mode nebo dobové Genesis a jsme doma. V továrních sadách Emaxu máme většinu vzorků z Emulatoru II, najdou se i remaky od Synclavieru či nestárnoucí zvuky Fairlightu. Jediná drobnost, na kterou si při vlastním vzorkování musíme dát pozor, je poněkud primitivní transponování vzorků (to má na svědomí E-čip, Emulator II je v tomto směru údajně lepší). Zvuk se posouvá mechanicky včetně všech harmonických složek, takže směrem vzhůru přibývá na brilanci, dolů zase potemňuje. Přispívá to ke slyšitelnosti přechodů mezi jednotlivými vzorky.

Verze SE

Softwarové rozšíření na nejnovější verzi SE (Synthesis Enhanced) přináší nové zvukové možnosti. Přibyla možnost multiplikativní syntézy (spojení dvou vzorků na základě násobícího algoritmu) a syntézy spektrální. Tato druhá, založená na aditivním principu, umožňuje práci s vlnami, jakou známe snad jen ze starých superstrojů CMI Fairlight. Dovoluje vytvořit vlastní spektra pomocí aditivních 24-segmentových obálek, a to i ručně, použitím tahového potenciometru a displeje. Křivky jsou trojího druhu, buď určujeme jednotlivá spektra, nebo řídíme hlasitostní průběh dané harmonické, anebo její odchylky v ladění. Podle těchto všech údajů se následně vygeneruje vzorek. Je to metoda trochu pracná, ale výsledek má nové zvukové kvality. Připomíná proměnlivé zvuky z aditivních syntů Kawai nebo FM syntézu; každopádně se výrazně liší od zdigitalizovaných vzorků, čímž obohacuje zvukové možnosti nástroje.

Mám možnost porovnat Emax s jeho vzdáleným chudším příbuzným Ensoniq Mirage. Zvukově jsou dost odlišní, 12-bitové převodníky jsou znát. Mirage je skvělý na hrubá, zrnitá nebo zašumělá spektra. Má o trochu lepší klaviaturu (i když jen s 64 kroky citlivosti) s vyhodnocováním rychlosti puštění, na což si začínám nebezpečně zvykat. Emax je velká obluda, na přenášení nic moc (ačkoliv zas tak moc neváží). Jeho zvukové možnosti jsou ale rovněž obrovité, zvládá drsnost i jemnost, plochy i leady. Oba mají, jak se dalo očekávat, trochu problémy s basovými rejstříky, i přes skvělé filtry postrádají analogovou plnost. Co se týká editace, Mirage je počítač s dvouznakovým displejem pro osmibitové programátory, kde pouhý přesun jednoho vzorku na jiné místo trvá asi 10 minut včetně přemýšlení a obsáhlých poznámek na papíru. Emax má proti tomu luxusní ovládání, dvouřádkový displej je dobře využit, tlačítka a funkce logické a intuitivní.

Text: Jan Mendelsson
Foto: bodyia
MP3: ukázka

Název	E-mu Emax SE Plus
Výroba	1987 – 1988
Typ	digitální sampler s analogovými filtry a aditivní syntézou
Polyfonie	8 hlasů, 16-multitimbral
Sample-rate	12 bitů, 10 kHz – 42 kHz (52s – 12,4s)
LFO	1 LFO
Filtr	1 VCF spodní propusť 24dB/oct., rezonance
DCO	2 osc./hlas
DCA	obálky AHDSR
Klaviatura	61 kláves, dynamika, 14 křivek
Sekvencer	16 stop
Arpeggiator	Ano
Paměť	512 KB; 100 patches, 50 sequences
Řízení	MIDI, RS-422, SCSI port

zpět na seznam