Pětioktávová klaviatura, s osmi knoby, 16-ti pady a celkem 10-ti fadery. Všechny ovladače jdou plně programovat MIDI funkcemi, nejlépe přes softwarové rozhraní. S počítačem komunikuje buď přes USB včetně napájení, nebo přes MIDI konektory. Obojí lze kombinovat.
Koupil jsem si tento přístroj jako master keyboard k softwarovým syntezátorům. Po stránce programovatelnosti si ho nemůžu vynachválit, mám nastavené mapování pro jednotlivé nástroje a funguje to perfektně a velmi jednoduše. MIDI vybavení je velké, jak se na moderní ovladač sluší, moje nároky uspokojuje naprosto.
Co je ale kámen úrazu, jsou samotné klávesy. Nečekal jsem od toho žádný zázrak, stačila mi měkká syntetická klaviatura pro zvuky typu Moog nebo Hammond, a z letáku jsem věděl, že Edirol má gumové kontakty, tedy ten nejhorší typ s nejkratší životností. Jenže jsem si nevšiml, že klávesy jsou kratší, než je zvykem. Šířka je v pořádku, ale klapky mají o několik centimetrů méně a bod zlomu je hned u viditelného konce, takže úhel stisku je moc velký. U bílých kláves to téměř nevadí. U černých je ale situace kritická, když chcete hrát v tóninách, kdy jsou palec a tím celá ruka posunuty na černé klávesy, zjistíte, že prsty bubnujete o desku za klaviaturou. Úhel stisku a tím prudce narostlá tíže klapky navíc způsobují, že plno kláves nedomáčknete. Co naplat, že jsou k dispozici čtyři křivky citlivosti, každá se třemi stupni síly, když mají klávesy takovýhle úhel, jsou tyto hodnoty k ničemu.
Kontroler je malý, lehký a s velmi šikovným vybavením. Ale díky mizerné klaviatuře má význam jen ve svých kratších variantách pro producenty elektronické hudby, kteří nehrají více prsty najednou. Používal jsem ho spíš pro vytváření zvuků, než pro samotné hraní, vozil na zkoušky a podobně. Pak jsem ho poslal do vhodnějších rukou až do dalekého Popradu, výměnou za Yamahu AN-1x. U té jsem pozapínal dynamiku, efekty apod., klaviaturu má přece jen o poznání lepší. Má ovšem jen těch 8 knobů a žádný fader… ale to už je jiný příběh :-).
